Začínala jsem jako sváteční kuřák jemuž občasná cigareta navodila příjemnou náladu, která se však po čase přeinkernovala do zničující závislosti. Ano, vypěstovala jsem v sobě návyk narkomana na drogu zvoucí nikotin a byla jsem ochotna pro její získání udělat cokoliv. Denně jsem kouřila krabičku i dvě, cigaretám jsem podřizovala úplně všechno, bez dávky se mi třásly ruce, byla jsem roztěkaná, nesnesitelně náladová, nemohla se soustředit na práci. „Mravenčily“ mě rty a ruce, trpěla jsem migrénami a záněty všeho druhu, banální nachlazení bylo utrpením, ranní kašel byl k nepřeslechnutí. Čím víc mě rodina, přátelé, kolegové kouření vymlouvali a zakazovali, tím více jsem byla posedlejší po tom malém tabákovém pokušiteli. Dostala jsem zánět žil a varování od ošetřující paní doktorky. To bylo poprvé, kdy jsem na chvíli připustila, že bych mohla přestat, a to nejen kvůli sobě, ale také kvůli manželovi a synovi. A také kvůli tomu, že jsem se ve společnosti stávala uzlíčkem nervů a páchnoucím vyděděncem.
Nakoupila jsem dva druhy náplastí, o polovinu snížila počet vykouřených cigaret, docházela k psychologovi - vše bylo zbytečné, akorát to ve mě probudilo dětinský vzdor a odpor! Začala jsem být zoufalá, vyzkoušela jsem sama na sobě, že neřest sama nezvládnu! Co budu dělat? Jsem slaboch bez vůle. Propadala jsem hlubokým depresím a přesto kouřila dál. Druhé zdravotní varování se dostavilo záhy - opět zánět žil. Paní doktorka se tichým klidným hlasem zeptala, zda bych opravdu nechtěla přestat kouřit. „ANO, chci a strašně moc a udělám proto cokoliv jen mi prosím pomozte!“ Ten bílý anděl se usmál a jednou jedinou větou mi řekl o léku Champix, který v mozku vygumuje centrum chuti na „cígo“ a zabrání abstinenčním příznakům, které se při samoléčbě zaručeně vždy a okamžitě dostaví! Do ničeho mě nenutila, nic mi nezakazovala, zásadní rozhodnutí ponechala na mě. V lékárně jsem vyzvedla Champix a týden se rozhodovala pro den „D“. Ano, to rozhodnutí bylo pro mne převelice těžké a zavazující neb jsem si uvědomovala, že pokud opět selžu a podlehnu, tak už NIKDY s kouřením nepřestanu a třeba i umřu.
Prvních 14 dní s Champixem byly krušné - postihly mě snad všechny vedlejší účinky které byly v příbalovém letáku uvedeny, ale vytrvala jsem a tu velkou osobní válku jsem vyhrála......ANO, přestala jsem kouřit! Žádný absťák, žádné chutě naopak „vůně“ cizí cigarety mi obracela žaludek o 360 stupňů, doslova se mi protivili všichni „bezohlední“ kuřáci, kteří mě obtěžovali svou neřestí.
A co říci na závěr? Nikdy nepřestanu být vděčná laskavé paní doktorce za její moudře zvolenou taktiku a profesionální přístup. Můj dík taktéž patří výrobci revolučního léku Champix, který uzdravil jednu těžce závislou kuřačku jež díky této chemické „berličce“ vymýtila hloupý, zákeřný, obtěžující, zdraví ohrožující a finančně náročný zlozvyk....
a bonus na závěr - jeden z mých marných pokusů :
S opětovným zánětem dásní jsem navštívila paní zubařku, která místo toho, aby mi věnovala špičkovou stomatologickou péči na nejvyšší možné české úrovni, tak mi hodinu nadávala, jak špatně si čistím zuby, jak se mám okamžitě zbavit kartáčku s prasečími ostinami, který mi 30 let tak věrně slouží a jak mám okamžitě přestat kouřit!!! Vytáhla jsem odsávací šlauch z chroptící pusy, utřela do rukávu slinami pobryndanou bradu a optala se, jak to mám udělat, když za celá ta léta jsem si ke kartáčku vybudovala intimní vztah a kouření je mou srdeční záležitostí. Paní doktorka pomaličku odšroubovala plexisklovou kuklu z hlavy, povolila knoflíček u gumové zástěry potřísněné krví předešlého pacienta, pod křeslo skopla pár zubů a zadumaně přejížděla prstem po ostří skalpelu. Po chvilce váhavého přemýšlení ku mě takto pravila : "Doporučím Vám výborného pana kolegu, který úspěšně zbavuje pokladnu VZP od narušených pacientů. Tudíž pomůže i Vám!"
A tak jsem se k psychologickému zázraku objednala a vybavena GPS systémem jsem po čtyřhodinovém bloudění došla na místo určení. Po vejití do ordinace jsem hned ve dveřích spustila : "Jmenuji se Uxxxová a budu se u Vás léčit! Mou povinností je však Vás upozornit, že jsem odporný závislák bez špetky silné vůle a proto se obávám, že dřííív začnete VY kouřit než já odvyknu. Ale slibuji, udělám pro Vás maximum." Pan doktor si přestal drbat tupé, kolenem zatlačil šuple s fernetem, vrazil celou pěst do úst a počal vášnivě dumlat zažloutlý palec od nikotinu. Karty byly rozdány a my přikročili k první lekci odvykací terapie. Nejdříve mě sprdl za všechny kouřící předky a prapředky a vyčetl rodinnou anamnézu předávanou z generace na generaci . Sugestivní otázky pana doktora mě po 15-ti minutách nudí a tak zatímco ON přehlcuje hardisk nechutnými detaily o mé kuřácké vášni, já bezděčně bloumám očima po ordinaci a přemýšlím do které skříně uloží všechny šanony s mým jménem. První zahřívací kolo mám šťastně za sebou, v kapse křečovitě svírám krabičku Peter a celá uslintaná se hrnu ke dveřím, za kterými mě čeká všeosvobozující čmoudík.(No co?! Ten alkoholik co byl přede mnou si cvakl rumu už v čekárně!!!)
1. den - mám šílený absťák! Přestávám dbát o svůj zevnějšek, oči kulím jako čivava, třesou se mi ruce, bryndám kafe, šlapu si po rozvázaných tkaničkách, apaticky odpovídám kolegům na pozdrav, mimické svaly kol úst mi ochabují, cítím jak mě navždy opouští optimismus a dobrá nálada. Nesnáším všechny kamarády, kteří se narodili už jako nekuřáci!!!!!
2. den - nedá se to vydržet! Na pokraji zhroucení myslím na tichý vemlouvavý hlas pana doktora, který mi doporučil malou odměnu za každý úspěšný den.
NÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ já kašlu na nějaké stupidní sebeuplácení! Panebože, jak jsou mi všechna slabomyslná předsevzetí ukradena! Jáááááááá chci kouřit! Philipe Morrisi - pomóóóc!!!!
3. den - rodina má přísný zákaz se mě nacokoliv ptát, především na mé pocity. Ty jsou pro ně tabu. A snídaně-obědy-večeře taky!
4. den - mám celé patro pro sebe! Kolegové se přestěhovali o poschodí výš. V kancelářích se sedí po šesti až dvanácti úřednících. Vrátný pod zaryglovanými dveřmi vrátnice požďuchuje klacíkem klíče od mé zabezpečené oblasti.
5. den - mám celý byt pro sebe! Manžel, syn a kočky vůbec nevylézají z pod matrací. Jen v noci a na chvíli!
6. den. - Narvala jsem do sebe celý balíček žvýkaček. Z ledového dechu mám v ústech rampouchovou jeskyni. Přestavěla jsem nábytek v kanceláři. Doma se také budou divit. Doktore! Ty chytroprde! Já Tě zabiju!!!
7. den - kouřím jak zavalenej horník. Kutná Hora plynule přechází na třísměnný provoz. Pečlivě vše zaznamenávám do deníčku, který mi pod přetékajícím popelníkem slouží jako podložka.
Ále co, příští týden jdu na kontrolu a těch pár psychologických rad snad vydržím. Takže všichni tady na mě myslete a pamatujte si : nikdy se nepokoušejte přestat s neřestí, která Vám způsobuje jakoukoliv slast....
P.S. dnes už vím, že ta poslední věta byla velice hloupá! Naopak nevtíravě šířím osvětu mezi lidmi, kteří chtějí přestat kouřit, ale bohužel i kdyby se celí obalili do protikuřáckých náplastí a žvýkačkami si užvýkali sanici, tak nad nimi ten malý nikotinový ďáblík pokaždé zvítězí !
--------------------------------------------------
Komentář kardiologa:
Děkuji paní Ivaně za živý a upřímný popis jejího boje s kouřením.
Každý prostředek v tomto boji je povolen, proto ponechávám v textu i firemní název přípravku, ač s ním nebo firmou nejsem nikterak spojen.
Kardiaci- kuřáci, uděláte pro sebe více než dovedou všechny léky dohromady, které můžeme nabídnout, když budete hledat všechny cesty, jak cévám od produktů kouření odpomoci !!!